Maria Montessori

Montessori vzdělávací systém nese jméno její zakladatelky, kterou byla lékařka, antropoložka a pedagožka Maria Montessori (1870 – 1952).

Byla první ženou v Itálii, která v roce 1896 dosáhla vysokoškolského vzdělání v oboru lékařství. Pracovala v oboru dětské neurologie a psychiatrie. Již v počátcích své kariéry věnovala pozornost otázkám dětského vývoje a vzdělávání, přičemž se opírala o důkladné vědecké studium a pozorování. V dalších letech prohlubovala své vzdělání o psychologii a biologii, antropologii a otázky pedagogiky.

Ve svých 28 letech pracovala s dětmi se speciálními potřebami. Navrhla a vytvořila pro ně materiály a techniky, které umožňovaly těmto dětem pracovat v oblastech, které byly dříve považované nad rámec jejich schopností. Spolu s ostatními dětmi složili její žáci státní zkoušky. Maria Montessori došla k závěru, že jestliže děti se specifickými potřebami mohly dosáhnout stejné akademické úrovně jako ostatní děti, je třeba změnit dosavadní, běžný způsob výchovy.

V roce 1907 otevřela dům pro předškolní děti na okraji společnosti, kde používala a dále rozvíjela pomůcky a didaktický materiál, který původně vytvořila pro děti postižené. Když děti v tomto prvním Montessori prostředí dostaly pečlivě připravené učební pomůcky a novou příležitost učit se, začaly se vyvíjet naprosto ohromujícím způsobem. Vypěstovaly si nebývalý cit pro koordinaci a soustředění, vytrvalost, smysl pro pořádek a schopnost pozorovat a rozlišovat. Díky nabytým dovednostem získaly větší sebevědomí, což jim umožňovalo provádět i složitější úkoly. Děti byly motivovány svou vlastní prací a dosaženými výsledky, učily se dychtivě a svědomitě. Vydaly se tak na cestu k samostatnosti, jež je nezbytná pro spokojenost v životě.

Její práce s dětmi vzbudila zájem pedagogů po celém světě. Jakmile zprávy o novém systému vzdělávání překročily italské hranice, začala Maria Montessori cestovat, aby pomohla šířit svou metodu a zahájila výcvik nových učitelů. V následujících desetiletích se Montessori školy postupně otevřely po celé Evropě, v Severní a Jižní Americe a nakonec na všech kontinentech kromě Antarktidy.

Marie Montessori byla průkopnicí v oblastech vzdělávání, výuky v raném dětství, péče o dítě i jeho vývoje a ve své době také uznávanou vědkyní. Její práce změnila celosvětovou praxi předškolního vzdělávání. Některé z jejích prvních inovací, mezi něž patří například přizpůsobení velikosti nábytku výšce dítěte, se staly samozřejmostí. Především však byla jednou z prvních bojovnic za dětská práva, přičemž se jí podařilo prosadit změny v přístupu pedagogů, rodičů i různých společenských uskupení k dětem a k péči o ně.

Kladla důraz na výchovu k míru a věnování větší pozornosti svobodě dítěte, jeho pohybu, soběstačnosti, nezávislosti na druhých a respektování jeho potřeb. Další významnou složkou pro výchovu k míru je prostředí, ve kterém dítě vyrůstá a je vychováváno. Prvním životním prostorem, ve kterém dítě hledá mír je rodina, která má za úkol pro dítě vytvořit prostor lásky, porozumění, klidu a harmonie.

Maria Montessori zemřela 6. května 1952 v Noordwijk aan Zee v Holandsku. Těsně před svými dvaaosmdesátými narozeninami mezi přípravami na cestu do Ghany.