Absorbující mysl

Do věku šesti let získává dítě své znalosti z okolí jinak, než dospělí. Podobně jako suchá houba ve vodě, tak dítě nasává s neuvěřitelnou lehkostí pohledy, zvuky, chutě, vůně a doteky z prostředí, ve kterém se pohybuje. Tato absorbující mysl se po šestém roce ztrácí a další učení a rozvoj osobnosti probíhá v navazování na to co už známe.

 

„Pomoz mi, abych to dokázal sám“

Dáváme dítěti dostatečný prostor pro samostatnost. Ukazujeme dětem možnosti jak danou věc můžou zvládnout samy. Každé dítě má radost, když se mu práce povede a radost je mnohonásobně větší, když ji zvládne bez rad a pomoci dospělých.

 

Připravené prostředí

V Montessori zařízeních jsou všechny police s pomůckami otevřené a jsou vysoké jen do úrovně očí dítěte. Pomůcky jsou v policích řazeny podle náročnosti a jsou tematicky rozděleny do jednotlivých oblastí vzdělávání. Pomůcky a materiály tím jaký mají tvar, velikost nebo barvu přirozeným způsobem vybízejí dítě k aktivitě.

 

Senzitivní období

Senzitivní fáze jsou zvláštní vnímavosti k získávání určitých schopností. Trvají jen určitou dobu a nenávratně se zakončí, ať už jsou využity nebo ne. Člověk se nikdy jisté věci tak jednoduše nenaučí, jako v odpovídající citlivé fázi.

 

Polarita pozornosti

Polarita pozornosti je maximální koncentrace na určitou práci. Pokud je dítě takto zaujato, nemá být vyrušováno a má mu být poskytnut dostatek času, aby práci samo dokončilo. Polarizace pozornosti je základem pro učení a probíhá ve 3 fázích.

1. fáze – hledání (dítě si vybírá předmět činnosti)

2. fáze – velká práce (dítě pracuje s pomůckou, opakuje svou činnost až do nasycení vnitřního motivu)

3. fáze – nasycení (dítě práci ukončí a uklidí, je klidné a spokojené)

 

Samostatná práce

Dítě nepracuje na povel, samo si vybírá práci, o kterou má zájem, může pracovat samo, ve dvojici nebo kolektivu, vybírá si místo, kde bude práci provádět. Součástí svobodné volby je přijetí zodpovědnosti. Dítě poznává svoje i vnějšně nastavené hranice věcí, času, prostoru. Svoboda jde ruku v ruce s respektováním druhých lidí a určitých pravidel.

 

Dělená odpovědnost

Učitel dává dítěti možnost svobodné volby ve výběru činností, ale současně preferuje a pomáhá vybírat činnost pro dítě, které se nedokáže samo rozhodnout. Dává svobodu dítěti tam, kde je schopné převzít zodpovědnost.

 

Práce s chybou

Chyby jsou přirozenou součástí vzdělávání. Dávají nám informace o tom, na čem ještě pracovat nebo co udělat příště lépe a jinak. Dítě se jí učí chápat jako běžný, přirozený projev v procesu učení, jako užitečnou součást řešení problémů a jako zdroj nových poznatků. Montessori materiály a pomůcky jsou koncipovány tak, aby si dítě mohlo vždy samo zkontrolovat správnost řešení, najít a opravit chybu. Možnost vlastního odhalení chyby a její nápravy vede k samostatnosti, nezávislosti a pocitu sebejistoty.

 

Práce s pochvalou

Dospělý se snaží používat takový jazyk, aby nehodnotil a neposuzoval, ale dával přitom najevo, že dítě získalo novou dovednost nebo mu projeví náklonnost a účast. Každé dítě potřebuje pocit jistoty, bezpečí, úspěšnosti, aby si ho někdo všímal a aby mělo radost a cítilo sebeuspokojení ze své práce, ale neustálé kladné či záporné hodnocení ze strany dospělých potom omezuje jeho svobodnou volbu činnosti a sebevědomí.

 

Ruka je nástroj ducha

„Řekni mi a já zapomenu, ukaž mi a já si zapamatuji, nech mě to dělat a já pochopím,“ říká staré čínské přísloví. Dítě poznává svět prostřednictvím smyslů. Nejprve se věcí dotýká, otáčí jimi, třese, ochutnává je, očichává, naslouchá. Pak teprve pojmenovává, srovnává, třídí, řadí. Montessori pomůcky vycházejí z principu, že práce rukou je základem pro chápání věcí a jevů, pro rozvoj myšlení i řeči, je cestou „od uchopení k pochopení.“